Chystáte se na cestu do Itálie? Rádi byste se dozvěděli něco o místních zvycích a o Italech vůbec? Pak je pro vás určen následující článek, v němž se vám svěřím se svými postřehy a zážitky z pobytu v jižní Itálii, kde jsem měla možnost v rámci studijní stáže žít po dobu tří měsíců. A ty jsem samozřejmě využila k cestování a poznávání místní kultury i obyvatel.

Sever versus jih

Na úvod musím říct, že je velký rozdíl mezi severem a jihem Itálie. Zatímco severní města již na první pohled vypadají nádherně, upraveně, prostě civilizovaně, jih je jejich pravým opakem. Vše je zanedbané, úzkými uličkami se musíte prodírat v zástupech hlučných Italů, silniční doprava jako by se neřídila žádnými pravidly… Všude panující zmatek a nepřehlednost tu však vytváří jakousi zvláštní atmosféru, díky níž na pobyt v Neapoli nebo v jiném jižním městě nezapomenete.

Zpočátku budete možná zděšeni a budete toužit po návratu domů, ale postupem času si na místní způsob život zvyknete, dokonce vám i ony polorozpadlé domy, válící se odpadky a nabouraná auta připadnou jako jedinečná ukázka toho, jak je svět rozmanitý.

Ona rozmanitost platí i pro jižní Itálii. Samotná Neapol, jejíž jméno bylo často skloňováno v médiích kvůli nespokojenosti místních obyvatel s horami neodvezených odpadků, může turistům nabídnout i jedinečné památky, jako je Museo Archeologico, kouzelný Dóm, stovky kostelů, několik hradů, Kartuziánský klášter a mnoho muzeí a galerií. V novější části naleznete i luxusní vilky, upravené parky a náměstí. A také další místa jižní Itálie jsou nádherná – nejvíce nadšená jsem byla z Pompejí, Herkulanea a Paesta, která by neměli vynechat žádní milovníci antické kultury. A dále to je pohádkový ostrov Capri, Ischie nebo pobřeží Amalfi.

Italové a další etnika

V jižní Itálii můžete kromě Italů narazit na příslušníky dalších národů. Mezi nimi to jsou Řekové, Španělé, Arabové, v poslední době se také místní potýkají s přistěhovalci z Afriky. Ty můžete vidět ve všech větších jižních městech, jak si ráno rozloží na ulici zboží, jako jsou kabelky, oblečení, deštníky… A poté se pokouší oslovit všechny kolemjdoucí, což nám – tomuto nezvyklým Čechům – může připadat jako obtěžování.

Na tyto Afričany pohlíží Italové jako na nežádoucí, protože spolu s nimi se zvětšila zločinnost a také mnoho afrických žen, které zde nemají šanci nalézt práci, si vydělávají na živobytí prostitucí. Zločin je ale s jižní Itálií spjat i proto, že zde má své hlavní sídlo italská mafie. S tou naštěstí běžný turista nebo zahraniční student nemá šanci přijít do styku, spíše se tedy můžete obávat drobných zlodějíčků, kteří často jezdí na rychlých skútrech uličkami a strhávají neopatrným ženám kabelky z ruky.

Parlo, parli, parla…

Samotní Italové mají ale s těmito pouličními obchodníky společnou hovornost. Kdykoliv přijdete do italského obchůdku, restaurace nebo se jen procházíte v parku, musíte počítat s tím, že vás někdo osloví. Často se vás lidé vyptávají, odkud jste, co děláte v Itálii… a rádi vám sdělí i mnoho informací o sobě. Není tedy divu, že vás neznámí lidé pozvou na nějakou party nebo zajímavou akci.

Velikonoční průvod

Velikonoční průvod

Družnost Italů je zřejmě rozhlášená po celém světě. Rádi se schází se svými příbuznými a všemi kamarády. Často se mi po příchodu do bytu, kde jsem žila spolu se třemi italskými studentkami, stalo, že jsem zde narazila na dvacet úplně neznámých lidí. A to se stávalo téměř každý den, přičemž náš byt opouštěli tito hosté někdy po půlnoci.

Italové také rádi telefonují. Stává se, že se hovor protáhne na několik hodin, přičemž si vůbec nedělají hlavu – na rozdíl od nás – s počtem provolaných minut. Pro ně je hlavní, že jsou ve styku se svými známými, že je mohou slyšet a promluvit si s nimi se svými problémy a o tom, co zrovna zažili. Vůbec nejlepším zážitkem pak je, když se začnou s tím na druhém konci hádat. Italové jsou totiž díky svému vrozenému temperamentu velmi afektivní, proto často zvyšují bezdůvodně hlas, pohrávají si s přízvukem a často zaplétají do běžného hovoru různá zvolání, mezi něž nejčastěji patří „mamma mia“.

Italové a pořádek

Jak už jsem se zmínila, mají v jižní Itálii problém s odpadky. Nutno říci, že si za to mohou trošku místní obyvatelé sami – odpadky téměř netřídí (kontejnery na tříděný odpad jsem v Neapoli našla pouze jednou, a to na druhém konci města, než kde jsem bydlela), a pokud je už mají vyhodit, pak se někdy ani neobtěžují dojít na ulici k popelnici. V tomto vynikala naše sousedka z protějšího domu, která bydlela ve druhém patře. Vždy vyšla s odpadkovým košem na balkon, rozhlédla se, jestli někdo nejde po ulici, a poté bez výčitek svědomí odpadky vyhodila na ulici. A co když stálo pod jejím balkonem auto? Tak ani to jí v tom nezabránilo. Možná proto, že žádné auto v Neapoli nebylo bez šrámu, uraženého zrcátka nebo protlačeného nárazníku.

Móda nade vše

Pokud jste už v Itálii byli, možná jste si všimli, jak zde lidé chodí pěkně oblečení, ženy jsou krásně nalíčené a jak vůbec všichni dbají odmalička o svůj vzhled. Jako by se ani o nic nestarali více než o to, zda jsou právě in. Například minulé jaro zde byla v módě fialová barva, proto všechny ženy nosily vše této barvy, dokonce i muži nezůstali pozadu a brali si fialové kravaty, košile a svetříky. A možná vás zarazí i to, že pánové rádi používají oční tužku, řasenku nebo samoopalovací krémy a make-up. Nemám na mysli tranzvestity (i když třeba v Neapoli je přímo jedna čtvrť, kde žijí), ale jde spíše o metrosexuály, kterých v Itálii žije více než u nás.

Jídlo a pití

Italové milují dobré jídlo. Rybí speciality, těstoviny, pizza a výborná zmrzlina… tím vším se může Itálie pyšnit. Když jsem chodila na jídlo do univerzitní menzy, zaujala mě různorodost jídel a více chodů. Vždy byly tři – jako první jste si mohli vybrat z řady těstovin (ty byly každý den), poté přišel na řadu druhý chod (maso, pizza aj.) a třetí, kterým byla zeleninová příloha. Zajímavé je, že na rozdíl od nás nemají jako hlavní přílohu brambory, hranolky nebo rýži, ale třeba papriku a lilek na olivovém oleji, rajčatový salát a jinou zeleninu v různých úpravách.

Jídlo je u Italů stejně jako u Francouzů společenskou událostí, pouze méně okázalou. Na oběd – a častěji na večeři – se sejde celé příbuzenstvo nebo všichni kamarádi, pro které je zábavou už samotné vaření. Pak vychutnávají jídlo delší dobu, než jsme my zvyklí, protože si při tom povídají o všem možném. A nakonec přijde na řadu i nějaké to víno nebo lahodná káva.